Zátěžové pobyty

O co jde?

Zamysleli jsme se nad převládajícím trendem dnešní doby: naložíme děti do auta, odvezeme je na místo určení, kde jim něco ukážeme, odvedou nějaký sportovní či jiný výkon, možná jim dáme nějaké volno, naložíme je do auta a odvezeme zpět domů. Jednoduché, snadné a prosté řešení pro nás rodiče či pedagogy i pro děti. Jednoduchost a minimalizaci rizik ale obvykle zaplatíme tím, že děti nesledují cestu, neorientují se, nemusí si sami poradit něco řešit, dostanou dokonalý servis… Ale život obvykle vyžaduje, abychom se naučili překonávat překážky, které se nám staví do cesty.

A navíc: z okna auta neuvidíte to, co ze sedla kola, koně, nebo když jdete pěšky…a což teprve takový pohled z kánoe či raftu na vodě. Při zátěžových víkendových pobytech tedy, jak již vyplývá se samotného názvu, děti společně s námi musí jistou zátěž překonat a zvládnout. Naložíme si batohy na záda se vším, co budeme na víkend potřebovat, a vyrážíme do přírody: pěšky, na kole, s využitím veřejných dopravních prostředků. Vzácnou výjimku pro využití služebního auta tvoří jen přesun nákladu většího, než lze unést na zádech (rafty apod.). Jde tedy o jistý způsob vandrování, zatím jen po Moravě, spaní jen tak pod širákem, výjimečně ve stanech, vaření na ohni…

Proč?

Pro trošku té romantiky, neopakovatelné zážitky, poznávání krás a zajímavých koutů přírody a naší země, někam vyrazit mimo zámecké zdi, něco prožít, něco vidět, pobýt nějaký čas s lidmi, se kterými chceme ten čas trávit, naučit se pomáhat si a spolupracovat, navazovat a upevňovat vzájemné vztahy a…

Kdo?

Zátěžové víkendové pobyty organizuje a uskutečňuje s dětmi v zařízení ve vzájemné spolupráci psycholožka Marie Lukášová a vychovatel 1. skupiny Petr Vícha.

Kdy?

Jeden víkend v měsících, kdy venku v noci pod širákem ještě nezmrzneme a přeje nám aspoň trošku počasí: září, říjen, a když to dobře jde i listopad, a pak po příchodu jara duben, květen, červen. A od školního roku 2007/08 se na těchto stránkách můžete o našich cestách něco více dozvědět… tak nás čtěte.

Kde?

Cíle našich cest vybíráme vždy na začátku školního roku a směřujeme je k přírodním zajímavostem (prameny řek, výjimečné stromy, skály, naučné stezky), kulturním a historickým památkám (hrady a jejich zříceniny, zámky a zámecké zahrady), technickým stavbám (přehrady a vodní díla, rozhledny) nebo jen tak. I když … není vždy důležité dojít až do místa určení… ta společná cesta je náš cíl… a když spíme tam, kde zrovna spadne šiška, tak není co řešit…

A co děti?

Z dosavadních akcí jsou na velkou pochvalu. Nepřestávají nás překvapovat svou vytrvalostí, odvahou (když se v noci v lese daleko od lidí a přístřeší ozývají ty strašidelné zvuky přírody), snahou a nadšením pro věc.

A co my?

Děláme to rádi… i když to dá někdy pořádně zabrat.