Dětský domov se školou Veselíčko 1 patří mezi instituce speciálního školství, do kterých jsou umisťovány děti a mladiství na základě rozhodnutí soudu, protože svým chováním a aktivitami ohrožují nejen své okolí, ale i sebe samé. Nejsou schopni nebo ochotni plnit normy a požadavky společnosti, v mnoha případech pocházejí z dysfunkčních nebo sociálně slabých rodin, kde péče o ně je nedostatečná, málo podnětná, nebo dokonce přímo či nepřímo je podporující v negativních aktivitách. Někteří naši chlapci jsou bez rodinného zázemí, a tedy zcela odkázáni na péči a aktivity v rámci našeho zařízení. Jde v převážné míře o děti citově deprivované, s problémy v morálním a hodnotovém systému, neschopné zatím nalézt vhodné aktivity pro trávení volného času, s tendencemi k experimentování, hledající uspokojující prožitky a kompenzaci v partě a v rizikovém chování.
Schází jim základní sociální dovednosti, a proto se obtížně orientují v různých životních situacích, a to vzhledem k tomu, že se pohybují ve zvýšeně rizikovém sociálním prostředí, jim komplikuje zvládání úspěšné komunikace a řešení konfliktních situací, do kterých se dostávají. Poruchy chování, mezi jejichž konkrétní projevy patří záškoláctví, krádeže, šikana, agresivita, nerespektování autorit, zneužívání návykových látek apod., jsou u našich chlapců provázeny i problémy a konflikty v mezilidských vztazích, v komunikaci nejen s dospělými, na které na základě dosavadních negativních interakcí nahlíží často s podezřením, nedůvěrou, ostražitostí nebo i odporem k autoritě, ale i s ostatními dětmi. Až na nepatrné výjimky přichází děti do našeho zařízení s doporučením pravidelné spolupráce a péče psychologa, zvyšuje se i počet dětí, které jsou i v péči psychiatra. V jednotlivých třídách a rodinných skupinách se tedy pedagogové setkávají s obvykle dlouho stupňovanými výchovnými problémy, které jsou vzhledem k neomluveným absencím provázeny i výukovými potížemi.
Naši chlapci patří mezi rizikové skupiny obyvatel, před umístěním do DDŠ se pohybovali v sociálním prostředí se zvýšenou mírou rizikového chování a do stejného prostředí se vrací i v době dovolenkových pobytů a na útěcích. Často pochází z rodin, kde jsou mnohé formy trestné činnosti považovány za normu. Naše výchovné, vzdělávací a terapeutické aktivity jsou tedy zaměřeny na rizikové skupiny výchovně náročných dětí, které jsou ve zvýšené míře ohroženy trestnou činností, experimentováním s návykovými látkami, nebo dokonce již na návykové látky navyklé. Zařízení se snažíme profilovat na "Péči o nadané děti s poruchami chování". Na tyto zaměřujeme terapeutické, intervenční a integrační programy.
Cíle výchovy a vzdělávání navazují na filozofii a strategii zařízení a celé komunity a propojují cíle skupiny s individuálními cíli.
Vychovatelé vzhledem ke složení skupiny a vzorům chování, které mezi jejími členy existují, vytyčují postupně cíle, které se stávají pro danou skupinu platnými normami. Cíle jsou jasně formulovány, projednány a prodiskutovány se členy skupiny a mohou tedy zlepšovat a zvyšovat společenskou kontrolu nad záležitostmi významnými pro skupinu. Jedním ze základních uznávaných cílů skupiny je společné organizování vzájemné pomoci při řešení životních problémů těch členů skupiny, kteří potřebují pomoc. Snahou vychovatele je, aby většina členů skupiny měla vliv na vytváření a realizaci skupinových úkolů. Při své práci ve skupině využívá vychovatel celé řady metod a forem práce, které podporují a zvyšují prestiž a soudržnost skupiny a umožňují její integraci s celým kolektivem zařízení.
Cíle jednotlivých dětí jsou obsahem Programů rozvoje osobnosti dítěte. Při stanovení osobní normy a cílů každého dítěte vycházíme z vývojového hlediska a jeho dosavadních socializačních zkušeností. Tempo a nároky výchovně vzdělávací práce přizpůsobujeme individuálním možnostem dítěte a podmínkám v zařízení. Obsah a cíle programu nejsou dány rigidně. V procesu empatického spolubytí s dítětem si všichni zúčastnění postupně ujasňují cíle a hledají nejvhodnější postupy, původní hypotézy opravují, upřesňují nebo zcela mění a znovu ověřují sledováním svých zásahů. Program je podmíněn systémem poznatků o dítěti.
Individuální cíle dětí a jejich plnění konzultujeme s pedagogy na pravidelných poradách a hodnocení dětí. S dětmi si poskytujeme vzájemnou zpětnou vazbu a stanovujeme společně týdenní cíle pravidelně jednou týdně na skupinových komunitách a individuální při osobních pohovorech. Výsledky představují konkrétní dosaženou úroveň stanoveného cíle. Při průběžném i konečném hodnocení využíváme dostupné subjektivní (posouzení dítětem, učiteli, vychovatelem, atd.) i objektivní (testy, dotazníky, písemné materiály atd.) metody. Na základě Zákona č. 109/2002 Sb. §2 odst. 11 odborné posouzení dětí dle odst.10 provádíme dvakrát v kalendářním roce (květen, listopad).