Odborné aktivity

Koncepce se opírá o stanovené priority v reedukačním a resocializačním procesu, které dle našeho názoru naplňují smysl naší práce s dětmi a mohou vést k pozitivnímu rozvoji jejich osobnosti, zmírnění či odstranění projevů poruch chování, se kterými přicházejí do našeho zařízení. Obsahem koncepce jsou skupinové a individuální speciálně pedagogické, psychologické a terapeutické aktivity. Neobsahuje režimové, dozorové, zájmové a volnočasové aktivity, které také k pozitivnímu ovlivnění dětí přispívají, a jsou zahrnuty do celkové koncepce zařízení.

Velký důraz klademe na to, aby odborné činnosti neprobíhaly pouze nahodile, ale tvořily dlouhodobý cílený intervenční program. Při specializovaně zaměřených skupinových aktivitách využíváme skupinové dynamiky jako souhrnu skupinového dění a skupinových interakcí.

Účinné faktory skupinové terapie jsou stejně četné a rozmanité jako skupinová dynamika sama. Mezi nejvýznamnější patří:

• Zlepšení komunikace na všech úrovních. Děti se učí jasně komunikovat, lépe vyjadřovat své vlastní myšlenky a názory a být citlivější ke sdělení druhých. To je předpokladem vzájemného porozumění a osobního přijetí.
• Vyjadřování citových prožitků je zvláště účinným faktorem. Děti získávají ve skupině schopnost vyjadřovat své city novým způsobem, úplnějším a přitom sociálně přijatelnějším.
• Možnost vyjádřit silné emoce, které vyjadřují hostilitu k autoritativním postavám - to dovoluje uvolnit emoční napětí, ale i napomáhat konstruktivně k celkovému dalšímu růstu.
• Korektivní rekapitulace prožitků z primární rodinné skupiny je dána možností ujasnit si nově své vztahy k rodičům a účinněji je pak znovu vytvářet.
• Korektivní sociální zkušenost s vrstevníky - v otevřené interakci s nimi má dítě možnost konfrontovat vlastní city s výrazy emocí druhých dětí, ověřovat si své hodnotové orientace, morální postoje a společenské normy. Přitom je pro mnohé děti zvláště cenná zkušenost být druhými dětmi pozitivně přijat, být oceňován a respektován vrstevníky, k čemuž terapeut svým osobním vzorem pomáhá.
• Schopnost přijímat odpovědnost za své chování a rozhodování - souvisí s živým učením sociálního rázu ve skupině.
• Vývoj sociálních dovedností - vlastní chování je modelováno podle terapeuta nebo jiných členů skupiny a je dávána příležitost k tomu, aby takové modelování bylo předmětem konfrontace s druhými i se sebou samým.
• Zkoušení nových forem chování potřebných k řešení řady životních situací je v průběhu terapie často možné a někdy přímo navozováno formou hraní rolí nebo psychodramatických cvičení.
• Získávání informací - přímé i nepřímé.

Pocit sounáležitosti průběžně mezi dětmi narůstá, je zdrojem zkušenosti, že dělat něco pro druhé přináší uspokojení - tak se dítě učí přirozenou cestou altruismu. Vzájemná emoční podpora členů skupiny, zvyšování jistoty a důvěry. Významně působí i skutečnost, že děti pomoc nejen přijímají, ale také ji poskytují, i když si to plně neuvědomují. To má zvláště velký význam pro handicapované členy skupiny, kteří tak mění své sebepojetí: nabývají zkušenosti zvýšené sociální zdatnosti ve skupině a pak i mimo ni, když zvládají situace, s nimiž se dříve nedovedli vyrovnat.